Datum: 17.01.2016

Vložil: Kuk

Titulek: Kuk

Ahoj holky,
půjdu rovnou k věci. Nemám problém s tím co jsem ale spíše moje rodina zejména moje mamka. O mojí orientaci vědí asi 3 roky. Do mého prvního vztahu docela hodně mluvili a vztah to samozřejmě docela narušovala ale tím nechci veškerou vinu svalit na rodiče dneska uznávám, že v něčem měli pravdu. Můj problém je v tom, že naši mě nechtějí ztratit ale nesouhlasí s tím, že chci žít se ženou. Po rozchodu s mojí první přítelkyní jsem se znovu nastěhovala k rodičům, protože jsem jinou možnost neměla. A bylo vše suprové. Naši mi pomohly vyřešit problémy, co jsem měla a všechno bylo, jako kdysi než jsem jim řekla, že jsem na holky. Jenže zlom přišel v době, když naši přišli na to, že jsem potkala jednu slečnu, která se mi moc líbila ale v tu dobu mezi námi nic nebylo. Mamka v ten den začala šíleně vyvádět, že zas rozbourám rodinu a že tím ztratím bráchu a ségru. Nevím zda to ségra s bráchou tak cítí ani s jedním se o tom nebavím. Nevím, co se stalo ale druhý den mamka se tvářila, jako by se nic nestalo. A dneska si myslím, že si myslela že mi vztah nevydrží. Jenže on vydržel a dneska už to bude rok co jsme spolu. Před pár dny jsme se s našima tak trochu připili a přišlo téma můj život. Nechci se s našima o tomto tématu moc bavit ale když jsem byla připitá, tak jsem si řekla proč ne. Aspoň si vyříkáme všechny křivdy ale úsměv na tváři mi ztuhnu v tu chvíli když mi naši řekli že stejně to berou, tak že se pořád hledám a že žádnou mojí slečnu nikdy nechtějí poznat ale zas mě nechtějí ztratit. Do této doby jsem si myslela, že za pár let tyhle dva světy zmizí a stane se jen jeden. Ve kterým nebudou žádné hádky o tom, že můj život nemá budoucnost a další strašný názory. Jenže to se nestane nikdy nebude jeden svět vždy budou dva. Jenže já nevím, jak dlouho tento způsob života ještě vydržím a hlavně tento způsob života se mi nechce žít je to pořád jako mezi dvě světy. Ten co žijete se svojí přítelkyni a ten co máte s rodiči. Tyhle dva světy je hodně těžký ukočírovat a je těžké vydržet všechny ty řeči od našich. Moje současná přítelkyně je hodně trpělivá a tolerantní vůči rodičům ale stejně se bojím, že jí jednoho dne dojde trpělivost. Co mám dělat?? Nechci žít tenhle život ve dvou světech. Nechci ztratit naše a ani současnou přítelkyni. Vím že naši nezměním ale nechci aby mě trápili. Chci najít vnitřní klid ale s našima to nejde.