Komu se svěřit o své nejistotě?

Datum: 30.08.2017

Vložil: xx

Titulek: Pomoc, pomoc, pomoc..

Ahoj, začnu klasicky, je mi 20 a nejsem si jistá svou orientací.

Vždycky jsem byla spíš klučičí typ. Oblékám se jako holka a chovám se jako holka, ale vnitřně doteď mnohem víc miluju auta a batmana, než kosmetiku a manikůru. Stejně tak jsem se už jako malá kamarádila spíš s klukama, než holkama. Platonický lásky byly střídavě ženského i mužského pohlaví. Akorát, když všechny mý kamarádky začínaly randit, já furt nic, nějak mě predstava fyzického kontaktu s jinou osobou nelákala. Ale to neznamená, že bych potom o kluky měla nouzi, naopak, vždycky jsem byla chladná a nikdy jsem neflirtovala, což přirozeně vzbuzovalo jejich zájem. Ale nikdy jsem s nima nespala, to mě tak nějak děsilo. Narovinu přiznávám, že když jsem někde ve společnosti, spíše koukám po ženách, než po mužích, nedovolím si je ale oslovit.

V současné době jsem 3 roky s přítelem. Ze začátku to bylo fajn, byla jsem zamilovaná, sex si vadil, ale říkala jsem si, že je to něco novýho, že to bude lepší. A taky bylo, po čase se mi to začalo líbit. Absolutně jsem v té době neměla jakékoliv pochybnosti o své orientaci. Ale tak před dvouma rokama to přestalo být úplně ono.. A poslední půl rok jsem trochu zmatená, zase se mi vrátily myšlenky na ženy. S jednou dokonce proběhlo i něco intimnějšího. A všechny ty pochybnosti, co jsem měla u mužů v průběhu let u ní absolutně nemám, připadá mi to s ní hrozně správný. Teda správný vyjma toho, že podvádím přítele, s kterým mi sex v současné době poněkud vadí a skutečně ho nevyhledávám.

A co teď? Jsem na holky, nejsem na holky? Co dál?

Odpovědět

—————

Datum: 26.08.2016

Vložil: Helča

Titulek: nejistota

Ahoj, nejsem si moc jistá svou orientací a potřebuji posudek od nezávislého člověka. Asi ve 12 jsem si našla kluka. Měla jsem ho opravdu moc ráda a vydrželi jsme spolu skoro rok. Pak jsem 2 roky byla sama. Kluci se mi líbili, ale jsem dost introvertní osoba a navíc mě to přišlo jako nesmysl v tak mladém věku. Nedávno jsem byla na jednom oborově zaměřeném kurzu, kde byl mix lidí tak 13-19 let. Tam jsem ale poznala jednu holku. Hned první den jsme se začali bavit a zkamarádili jsme se. Já jsem ale od začátku měla takový divný ale nádherný pocit. Stačil jeden úsměv... Nakonec, jestli tohle nebyla láska, tak teda už nevím. Kurz skončil a já ještě asi 4 měsíce pořád přemýšlela, co se to se mnou dělo. Začala jsem přemýšlet, že jsem na holky, ale to jsem vždy zavrhla (vždyť jsem měla kluka!). Je pravda, že už od těch dvanácti let si holky prohlížím a když se mi nějaká líbí, vždy si řeknu "Kdybych byla kluk..." Nevím, jak to se mnou je a každou radu ocením.

Odpovědět

—————

Datum: 29.08.2016

Vložil: PK

Titulek: Re: nejistota

Taky můžeš být bisexuální. Až poznáš holku fyzicky budeš mít jasno.

Odpovědět

—————

Datum: 30.07.2016

Vložil: Laura

Titulek: nejistota

Ahoj, mám takový problém.
Je mi 17 let a pochybuji o své sexuální orientaci. Vždycky se mi líbili kluci, chtěla jsem se s nimi bavit, zaujmout je, koketovat s nimi. Bavilo mě to. Nyní jsem si našla úžasného kluka, kterého miluji a nedokážu si představit, že bych s ním nebyla. Problém ale je, že asi od 12 let mě vzrušuje představa lesbického sexu více než toho heterosexuálního. Dívky se mi líbí, ale nikdy bych nic víc než přátelství nechtěla. Ani jsem se do dívky nezamilovala v minulosti. (Pouze jsem chtěla mít nejlepší kamarádku a pak mě mrzelo, když ona mě jako nejlepší kamarádku nebrala ) Docela mě to znepokojuje. Vždy když uvažuju, jaké by to bylo s dívkou, tak chci aby tady byl můj kluk, objal mě a já se k němu mohla přitulit. On o mých nejistotách ví a říká, že to spolu zvládneme. Nikdy jsem neuvažovala nad budoucností, kdy bych měla žít se ženou, vychovávat s ní děti apod. Co si o tom myslíte? Jsem lesba?

Odpovědět

—————

Datum: 22.10.2016

Vložil: C.C.

Titulek: Re: nejistota

Krom té Tvé představy, ze Tě vzrušuje víc lesbické porno či lesbický sex máme stejný problém. Mám taktéž partnera, který stojí vždy za mnou. Jedna důležitá otázka. Spíš se svým přítelem? Zkoušela jsi s ním sex? Pokud ne, tak to můžeš vyzkoušet a pak uvidíš. Já sex se svým partnerem mám ráda, spolu jsme se vyspali až poté, co jsem začala mít pochybnosti o své sexuální orientaci... Může Ti to pomoci urovnat si to v hlavě a nebo taky udělat velký zmatek. Pokud se ráda díváš na lesbické porno, tak to stále nemusí znamenat, že jsi lesba. Je spousta holek, které proste koukají na lesbické porno a líbí s eji. To. Není to nic divného. Stejne tak, je blbost mylset si, ze jsme všichni 100% heterosexuálové,homosexuálové... atd. Ponevadž v každý z nás se skládá jakoby z hetero a homo složky a vždy převládá ta jedna a nebo taky nemusí.

Já svou orientaci neřeším nebo se snažím neřešit, poněvadž s tím nic nevyřeším. Helej se pokud nejsi a nebyla si zatím zamilovaná do ženy, tak to, že si představuješ objímání, mazlení z ženou ještě nemusí znamenat, že jsi lesba. Prostě se Ti to líbí a je to. Můžeš být také bisexuální. Stejně tak pokud nekoukáš pořád po chlapech, tak to taktéž neznamená, že Tě chlapi nezajímají a že jsi lesba!

Být Tebou, tak bych to již neřešila. Momentálně máš přítele, pokud s ním chceš být, tak s ním buď. Časem zjistíš, jestli jsi lesba/bi/hetero či pan atd... :)

Odpovědět

—————

Datum: 28.10.2016

Vložil: Laura

Titulek: Re: Re: nejistota

Děkuju za tvou odpověď! :) Popravdě ty pochybnosti přišly až poté, co jsme začali s přítelem sexuálně žít.. zezačátku se mi to nelíbilo, teď už je to lepší, dívám se na to jako na projev lásky, ale orgasmu stejně nedosáhnu při žádné praktice.. a pak mě napadlo - vždycky jsem myslela v představách na holky - proto to nejde.. pak nastalo hrozné období, začala jsem se kontrolovat, kdo mě vzrušuje a kdo ne, na koho se častěji dívám na ulici, přestala jsem chodit ven s kamarádkama, protože jsem se bála, že se zamiluju, celé dny jsem probrečela.. přitom všem kterým jsem se svěřila říkali, že by neměli se mnou jako lesbou probém.. ale já jsem nechtěla opustit přítele a celkově jsem si říkala, že když teď budu lesba, tak už nemůžu koketovat s klukama a to mě zase strašně baví.. pořád ještě nevím jak na tom jsem, ale spíš si myslím, že lesba nebudu, protože mi dělá dobře, když můžu motat klukům hlavy a když se mě snaží sbalit.. navíc jsem byla několikrát zamilovaná do kluků.. myslím, že příčinou toho všeho bylo, že jsme začali s přítelem spolu spát brzo (oba nezkušení) a já jsem od toho moc očekávala... a pak jsem si to začala vsugerovávat.. asi to vše ukáže jen čas.. :)

Odpovědět

—————

Datum: 17.05.2015

Vložil: Lenka

Titulek: Nejistota

Ahoj, je mi 17 a svou orientací si nejsem jistá už od asi 12 let. Co si pamatuju, kluci se mi nikdy moc nelíbili. Když začaly kamarádky randit, nechápala jsem to, nějak jsem si nedovedla představit, co na tom vidí. Taky jsem nedokázala posoudit, který kluk je hezký. Je jen opravdu pár mužů (většinou herců), o nichž bych řekla, že jsou hezcí, to hereček je podstatně víc. Všechny plány do budoucna, jako manžel a děti jsem vždy kopírovala od ostatních a nikdy jsem si ani nedovedla představit že s nějakým klukem chodím. V 7 třídě na lyžáku se mnou jeden kluk chtěl chodit a já dost nevybíravě odmítla. Přišlo mi to nereálné a upřímně, představa vztahu s klukem mi přišla přitažená za vlasy, buď k smíchu a nebo neuvěřitelně děsivá. Pak přišel gympl a na adapťáku se zase řešilo, který z nových spolužáků se komu líbí. Když přišla řada na mě, nevěděla jsem, protože jsem po klucích prostě nekoukala. Když mi bylo 16 a moje o rok mladší sestřenka se už líbala s klukama, měla za sebou pár zabouchnutí a neustále o někom básnila a já stále necítila touhu hnát se do vztahu s klukem, rozhodla jsem se svou případnou homosexualitu otestovat tím, že políbím kluka, protože jsem si myslela, že tak to poznám. Šla jsem do toho, nijak výrazně mě nepřitahoval, ale nebyl ošklivý, proběhla líbačka a trocha osahávání, říkala jsem si, že přece musím alespoň trochu cítit to, o čem mluví kamarádky. Jenže jsem necítila nic. Hlavou mi běžela tuna věcí, jako to je ono? Proč to se mnou nic nedělá? Možná kdybych se víc zapojila... Ne pořád nic. Je to asi stejně vzrušující, jako třeba obědvat... Tak jsem odešla. Jediné co se u mě podobalo zabouchnutí do kluka, trvalo od základky. Neustále jsme se pošťuchovali, trochu uráželi a všichni si mysleli, že se nenávidíme. Já to tak nebrala, byla to sranda. Nikdy jsem si nepředstavovala, že spolu třeba chodíme, nebo se líbáme nebo cokoliv, bylo to spíš jako, jsi vážně cool a je s tebou sranda. Zkoušela jsem se analyzovat, zamyslet se nad sebou, a vyšlo mi, že jsem do něj buď zabouchlá a popírám to a tak se přesvědčuju, že jsem lesba, nebo jsem lesba a maskuju to tím, že když se mě někdo zeptá který kluk se mi líbí nebo se ptám sebe sama, odpověďí je on. Ale pak změnil školu, odešel z města a navzdory mému dřívějšímu přesvědčení, že mě jeho odchod zdrtí, jsem byla v pohodě a ani mi nechyběl. S holkou jsem se ještě nelíbala, ale koukám po nich. Líbí se mi a to snad o žádném klukovi říct nemůžu. Opakem je šatna, když se převlékáme na tělocvik. Snažím se být tam dřív než všechny ostatní a vypadnout co nejdřív. Nevím kam s očima, raději se po nikom nekoukám a na pokec se nezdržuju. Když se tam náhodou musím zdržet déle, je mi to nepříjemné a posledně, když jsem se tam vracela s gumičkou do vlasů pro kamarádku, jen jsem to rychle proběhla a spěchala pryč. Jednou na bojové umění, kam jsem chodila přišla krásná dívka. Z rozhovoru s ní jsem byla nervózní, a ona byla na cvičení ve dvojici s mou kamarádkou, se kterou jsem obvykle cvičila. A já se přistihla že žárlím, ale ne na to, že nemůžu cvičit se svou kamarádkou, ale spíš na to, že necvičím s tou novou. Minulý čas tu je taky proto, že kvůli své nejistotě ohledně své orientace, jsem tam přestala chodit i když mě to bavilo. Je to kontaktní sport a já tak nějak nevěděla, jak bych se měla cítit a chovat. Navíc mě zachvátila paranoia, že se tam jednomu klukovi líbím a nevěděla jsem, jak reagovat. Další věc je, že tenhle víkend na diskotéce, mě sestřenice představila jedné své kamarádce a té se tam hned líbil jeden kluk. Odkývaly si, že jí stojí za seznámení, ale já na něm nic extra neviděla - což jsem samozřejmě neřekla. Oproti tomu přišla chvíle, ale opravdu jen chvilička, kdy jsem tu sestřenky kamarádku chtěla políbit, a dodávám, že jsem byla naprosto střízlivá. Když si tak teď po sobě čtu, co jsem napsala (a že je to docela sloh), říkám si, že to musí být naprosto jasné, ale přesto pochybuju. Zkoušela jsem si i hodit mincí, taky zaznamenala jsem, že mám prsteníček na ruce delší než ukazováček, dávno vím, že jsem přeučená levačka a když píšu básně, nejpřirozenější mi přijde psát milostnou poezii s ženskými zájmeny - psát o něm mi přijde divné. Oproti tomu jsem v podstatě opak stereotypní lesby. Opravdu na ni nevypadám. Neustále se hádám sama se sebou, zmítám se v nejistotě a nevím jak na tom jsem. Co když se pletu? Co když vůbec nejsem lesba a jen jsem si to vsugerovala? Je normální takhle pochybovat? Prostě bych potřebovala vědět, jestli jsem na holky a jestli mi z toho všeho už úplně hrabe. Možná jsem se vyjádřila hodně zmateně, ale byla bych opravdu vděčná, kdyby mi někdo alespoň některé z mých otázek zodpověděl a poradil mi a taky bych chtěla poděkovat každému, kdo tenhle můj zmatený a možná necelý výlev dočetl až do konce a pokusí se mi pomoci.

Odpovědět

—————

Datum: 20.05.2015

Vložil: PK

Titulek: Re: Nejistota

Ahojky,

teďka by mě asi nejvíc zajímalo, jak vypadá stereotypní lesba? : )

Jinak nemyslím, že by ses vyjádřila zmateně, spíš naopak. Dle tvých postřehů z vlastních pocitů a situací budeš "naše", ale! Jedině až se zamiluješ potvrdíš si skutečnost, otázka na kterou ti žádná z nás nemůže dát předem odpověď.
Kdybych ti přeci jen mohla něco poradit, neopouštěj místa, kde je ti dobře, kde tě něco baví, kde se ti s ostatními líbí, neodcházej jen proto, že hrozí pomyslné "nebezpečí" líbit se jinému klukovi. Odmítnout se dá i s noblesou. Nebo si ho jednoduše nepouštěj k tělu (vyjma kontaktních sportů : ) ).

Asi už jsem ve věku, kdy je pro mě obědvat dóst vzrušující : ), tak se, prosím, nepodivuj, že jsem ti víc nepomohla ;-)

Hodně štěstí v poznávání!









Odpovědět

—————

Datum: 24.05.2015

Vložil: Lenka

Titulek: Re: Re: Nejistota

Stereotyp možná není správné slovo. Měla jsem na mysli předsudky, nebo jak to nazvat, že aby holka byla na holky, musí mít krátké vlasy, volné džíny, vytahané tričko a pokud možno přes něj flanelku, boty s plochou podrážkou a nesmí se malovat. Mně osobně to přijde směšné, ale existuje vážně hodně lidí, kteří to tak vidí, pár jich dokonce osobně znám. A jelikož na mě nic z výše uvedeného nesedí, tak by to pro okolí a potažmo i pro mě mohlo být o dost těžší, tak jsem to myslela.

Odpovědět

—————

Datum: 28.05.2015

Vložil: Jane

Titulek: Re: Re: Re: Nejistota

Podle toho, co jsem právě přečetla můžeš být jedna z nás. V tvém věku jsou pochyby úplně normální.
A nebyla bys jediná, kdo nevypadá jako stereotypní lesba. Já se taky maluju, mám vlasy po ramena, nosím výhradně upnuté rifle a trika a nesnáším flanelovou košili, kterou jsem dostala od babičky :-D
Jediné v čem mě asi těžko uvidíš jsou sukně a podpadky... Ale v létě vlastně nosím šaty.
Stále mám pocit, že nevypadám jako lesba a přesto jí jsem :-D

Odpovědět

—————