Co mě na holkách přitahuje?

Datum: 24.07.2014

Vložil: PetraT

Titulek: Re: Re: Kolegyně

Děkuju, líp je jen, když ji vidím :) ač se branim sebevíc vždycky se culim jako malé dite, kdyz ji zdravím nebo se s ni bavím. Všimla jsem si, že dělá to samé nebo fantazie už vyhrava na plne čáře.

Odpovědět

—————

Datum: 25.07.2014

Vložil: y

Titulek: Re: Re: Re: Kolegyně

Nechci být pesimista, ale s tím úsměvem to je většinou tak, že se automaticky vrací, je to často jen jakýsi reflex. Když se na tebe někdo usměje, tak pokud ti není vyloženě nesympatický a neotravuje, máš tendenci úsměv oplatit. Je to něco jako pozdrav (dobrý den x dobrý den - jedna vyslaná jednotka.. - Berneho Transakční analýza). Každopádně úsměv je příjemný. Na děti se taky každý směje...a nevadí jim to, naopak. Tak uvidíš, třeba to vyjde a budeš šťastná.

Odpovědět

—————

Datum: 25.07.2014

Vložil: PetraT

Titulek: Re: Re: Re: Re: Kolegyně

Já jsem pesimista navždy :). Máš pravdu s tím úsměvem, ale spíš se tak uculuje. Šťastná ve své podstatě jsem, dokud mi to svým příchodem do života nezkazila :). Dávám "ruce" pryč úplně.

Odpovědět

—————

Datum: 13.08.2014

Vložil: xxx

Titulek: Re: Kolegyně

Ahoj. Naprosto soucítím.. :-( Abych se taky o něco podělila.. je mi 21. Vždycky jsem tíhla ke klukům a byla si jistá, že jsem hetero. Neřeším teď to, že se normálně koukám po hezkých holkách, to děláme asi úplně každá. Jenomže.. teď jsem na celé prázdniny v zahraničí. A asi jsem se tady zamilovala do jedné ženy. :-( Ze začátku jsem si říkala, co se to sakra děje.. pak mi to pomalu začalo docházet. Vždycky, když se s ní mám vidět, tak nastane okamžitě nervozita, já nemůžu nic jíst, srdce mi tluče na poplach. Vyloženě vyhledávám její přítomnost. Nemluvím už o tom, že si z ní strašně ráda dělám srandu - flirtuju? :-) Ale ještě mi nepřipadalo, že by jí to nějak vadilo, naopak se chytá.. A strašně ráda se jí dotýkám.. (většinou je to vážně úmyslně, ale jen tak lehce, když jdu třeba kolem, nebo podobně).. když jdeme třeba vedle sebe, tak pokaždé hrozně blízko a dotýkáme se navzájem rukama.. No.. a když se jí dotknu, tak mnou projede snad tisíc čertů.. Jinak mám doma přítele, se kterým jsme spolu téměř 3 roky. Na sex s ním bohužel nemám ani pomyšlení :-( A když tu za mnou jednou byl a my se milovali.. myslela jsem jen na jednu věc - na to, že je to ONA. Průser celkem :-( Tak co teď :-P nejhorší je, že se pak vracím domů a vůbec nevím, jestli to zvládnu a jak to zvládnu. :-( Upřímně se mi zpátky ani nechce...

Odpovědět

—————

Datum: 20.08.2014

Vložil: jasi

Titulek: Re: Kolegyně

Ahoj...píšeš o mně? Bum - hetero, 3 děti ... zatím to "řeším" trapnými pokusy o dobývání a čekám, jestli i mému srdci dojde, že je to fakt zbytečný, anebo se ztrapním do morku kostí. Taky chci zapomenout...nejde to...bolí to. Držím palce. Rada tedy žádná, jen že v tom nejsi sama :-)

Odpovědět

—————

Datum: 01.09.2014

Vložil: PetraT

Titulek: Re: Re: Kolegyně

Také zůstávám u trapných pokusech o dobývání, až se sama sobě občas smeju co dokážu vyplodit. Srdce vyhrálo nad rozumem a já zůstala na svém pracovním místě, kde mi je fajn. Začaly jsme spolu dojíždět do práce, jednou řídí ona, jednou já, ač mám sto chutí ji říct, když volá (samozřejmě skáču metr vysoko, culim se jak idiot ještě dvě hodiny), že spolu nepojedeme, tak nedokážu odolat. Nejsem v tom sama, koukám, ženy :). Prostě nejsem....

Odpovědět

—————

Datum: 06.09.2014

Vložil: Tea

Titulek: Re: Re: Re: Kolegyně

ano, znám to. Zamilovaná tež do nadřízené ( učitelka) vím, že to zůstane jen jednostranný a ani se sblížit nepokouším, dopadlo by to hrozně. Nesnáším se za to, jak blbě se dokážu zamilovat... Achjo, na tohle rada není

Odpovědět

—————

Datum: 21.07.2014

Vložil: Jane

Titulek: nejistota

Ahoj, je mi 21. O své sexuální orientaci jsem byla přesvědčena zhruba od 15. Nikomu jsem o tom neřekla. Nedávno se o tom dozvěděla mamka a já začala pochybovat. Třeba si kladu otázku, proč dokážu chlapa označit za celkem atraktivního, ale do postele bych s ním nešla, protože má něco navíc. A představit si s jakýmkoli chlapem život? To je nad moje síly.
Přesto si od chvíle, kdy se to mamka dozvěděla, nejsem jistá, kdo jsem.
Je to jen proces smiřování se s tím, že už nemusím nic tajit nebo jsem nějaká divná? Může mi, prosím, někdo poradit?

Odpovědět

—————

Datum: 23.07.2014

Vložil: x

Titulek: Re: nejistota

Sama nevím, mám to podobně, někteří chlapi mi přijdou hezký a atraktivní, ale polibky atd., prostě to nejde. Ačkoli, když byl tuhle jeden ke mě přitisklý, tak...nebylo to nepříjemné, protože jsem byla nadržená jak králík a nechápu proč, možná je to jen obdobím. Sice je to asi hloupost, ale v nějakém horoskopu na červenec jsem četla: "koncem měsíce přijde na řadu Štír a jeho tajemné sexuální chutě ovlivní všechny bytosti na zemi"... Uvidíš, třeba se to časem srovná. Nebo budeš prostě více variabilní, a to je taky dobře. Nikdo nevíme kdo jsme. V určitých chvílích jsme sice to, co si myslíme, že jsme, ale jsme to skutečně? A je to napořád?
Jinak zpět k věci, nemám tolik zkušeností, abych ti dokázala odpovědět na základě toho, cos napsala, jestli jsi hoLka nebo ne, ale osobně si myslím, že na tom není vůbec nic divného. Coming out je celkem zásadní zlom a psychika na to reaguje. To, co bylo léta stažené a skryté vystupuje ven, otvírají se dříve zavřené brány, člověk může začít vnímat svět objektivněji.. co dříve bylo pasé, je teď reálné. Dej tomu čas, určitě to dopadne dobře a ty budeš v životě šťastná a budeš vědět na čem jsi.

Odpovědět

—————

Datum: 22.04.2014

Vložil: Moli

Titulek: Vnitřní rozpor

Ahoj,

je mi 17 a stále nedokážu určit svou sexuální orientaci. Intenzivněji se tím zaobírám už 2 roky bez přestávky, ale bezvýsledně. Vím, že v tomhle věku bych to už měla poznat, ale myslím, že nemám dostatek zkušeností, jinak si to nedokáži vysvětlit.

S klukama jsem nikdy nic neměla, jen to dětinské "chození" a padla nějaká ta pusa, ale to je vše. V jejich přítomnosti se cítím nesvá a stydím se, nevím o čem mám mluvit, raději rychle konverzaci opustím.

S holkama to není o nic příznačnější, s žádnou jsem nikdy nechodila ani se do žádné nezamilovala. Je pravda, že jedna spolužačka je pro mě jiná než ostatní, pokaždé, když na mě promluví, něco se ve mně pohne, obdivuji ji a chtěla bych s ní být aspoň kamarádka, ale ani to nedokážu, jsem tak trochu introvert.

Shlédla jsem mnoho L filmů, seriálů a přečetla něco z Literatury. Vždy to ve mně vzbuzovalo jakési příjemné pocity, když si dvě hrdinky daly pusu, nebo si vyznaly lásku, to se mi u "normálních" filmů nestávalo.

Fyzicky jsou na tom obě pohlaví skoro stejně. Na holkách mě nejvíc přitahují jejich rty, je mi mnohem příjemnější představa polibku od holky, než od kluka.

Možná můj největší problém je, že si to nedokážu přiznat, něco tuším, ale nevím to jistě, 'třeba to tak není' říkám si. Možná ještě přijde TEN pravý. Nevím, ještě pořád jsem zmatená.

Tímto bych chtěla požádat o jistou pomoc, či radu, moc by mi pomohla. Předem děkuji.

Odpovědět

—————