Kniha návštěv
Datum: 07.10.2015
Vložil: H.
Titulek: Re: Re: Re: ...
Bystrá jsi dost, víš dobře, že krom tebe se nenajde jiné osoby, která by ti zasvěceně odpověděla. A nebo si počkej na další reakci, protože jistě se najde holka, která zná tvoji kamarádku lépe než ty sama ;-)
Odpovědět
—————
Datum: 07.10.2015
Vložil: PPP
Titulek: Re: Re: Re: Re: ...
Samozřejmě, že nejvíc na tom mě štve, že máš pravdu...
Jistě, musím to vědět nejlíp sama. Pravděpodobně jsem to opravdu chtěla jenom někým potvrdit. Ty se patrně od explicitního stvrzení budeš dál distancovat. Vlastně vůbec netuším, jaký byl tvůj původní záměr, ve výsledku to ale asi zabralo - nejlepší vědomosti jsou přeci ty, na které si přijdeme sami... Třeba ve škole ale za dobrání se správné odpovědi dostaneš aspoň pochvalu. Tady musím jen věřit, že ten naopak implicitní obsah z tvých odpovědí čtu správně.
.... Hádám, že život není škola.... :-/
Odpovědět
—————
Datum: 07.10.2015
Vložil: H.
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: ...
Měla jsem názor, jestli i pravdu je irelevantní.
Odpovědět
—————
Datum: 07.10.2015
Vložil: PPP
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ...
Já jsem ve tvém názoru (za sebe) shledala nějaký pravdivý základ, který mě donutil k zamyšlení. Sama pravda je jistě irelevantní, o tom není pochyb.
Odpovědět
—————
Datum: 27.10.2015
Vložil: x
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ...
Sice už je to asi vyřešené, ale musím souhlasit s H., tvůj text je skoro až úsměvný :)
Podívej se (CTRL+F) před jaké výroky jsi napsala např. slovo "opravdu"..., koho se snažíš přesvědčit? Sebe nebo nás?
Hej, ale kdyby cokoli... myslím, že tvá komunita je tu vždy pro tebe, připravena podpořit, utěšit, sdílet radost. Buď ok.
Upřímně si myslím, že tohle je trochu zbavování se odpovědnosti a přenášení naší tíhy na druhého, nedávno o tom mluvili v televizi při Saudkově nevěře. Ten důvod, proč to heteračce říct je dost sporný. Sama vím, jak je to nepříjemný pocit, když vás kluk chce a je to hodný kluk, a vy prostě nemůžete... a teď nechcete zneužívat jeho lásky a nechcete mít vůči neěmu dluh, ale zároveň nechcete být ani hnusní, ani moc přítulní.. Nevim, no.
Odpovědět
—————
Datum: 29.10.2015
Vložil: Dýně
Titulek: Re: ...
Asi už je to vyřešené...ale kdyby to náhodou někomu pomohlo...
Byla jsem v hodně podobné situaci. Ona byla moje opravdu, ale opravdu velmi dobrá kamarádka. Když jsem jí to řekla, ona mi odpověděla, že to už přece dávno ví... :) I to se může stát. Ona rozpoznala mou zamilovanost ještě dřív než já sama :D
Pokud je vaše kamarádství opravdu silné, určitě to vaše "přiznání" přežije :)
Možná to váš vztah trošku poznamená (my už se spolu třeba až tak moc nebavíme o jejím příteli, když vidí bolest a žárlivost v mých očích...) ale za ten pocit, že před ní nic neskrýváte to opravdu stojí :)
Odpovědět
—————
Datum: 10.11.2015
Vložil: Jen taková rada
Titulek: Re: ...
Nevím, jestli si někdy přečteš moji zprávu, ale chci jen napsat, že asi vím, čím si procházíš.
Tvoji kamarádku neznám, ale můžu se ti svěřit se svou zkušeností a řekla bych, že na tom ona a - tentokrát moje - kamarádka budou podobně.
Byla jsem dlouho zamilovaná do své kamarádky; byly jsme nejlepší přítelkyně už od dětství. Její přátelství pro mě mělo obrovskou cenu, ale stejně z mé strany začalo přerůstat v něco víc. Už tehdy mi bylo jasné, že mé pocity jsou pouze jednostranné. Rozhodla jsem se jí to ale zamlčet, pravděpodobně ze stejného důvodu kterého se ty nyní obáváš.
A Markéta se o mých citech dozvěděla tou horší, destruktivnější cestou. Nemohla jsem to už v sobě dusit a svěřila jsem se nesprávné osobě, která všechno takřka okamžitě zopakovala Markétě.
Naše přátelství tak utrpělo obrovskou ránu nejen kvůli mým neopětovaným citům (Markéta je jedním z nejcitlivějších a nejtolerantnějších lidí, které znám) ale i kvůli mé neupřímnosti. Markéta mi nabídla, že se mnou omezí kontakt, dokud si to v hlavě 'neurovnám', ale já jsem tuhle možnost okamžitě zamítla. Měla jsem strach, že pokud se v téhle chvíli rozejdeme, z našeho přátelství nezbude vůbec nic. I tak ale náš vztah značně ochladl. Na obou stranách panovala nejistota (já jsem měla strach překročit nějakou neviditelnou mez v teď už jasně stanoveném přátelství a Markétka měla naopak strach, aby mé city k ní nějak nepodporovala). Nebylo to hezké období a utvořila se mezi námi jistá propast.
Abych řekla pravdu, nevím přesně, co se stalo poté. Uběhl téměř rok napjatého přátelství a potom, jako bychom se zase začaly vracet k sobě. Naše přátelství to ustálo. Nevím jak ani proč, ale jsem za tuhle 'druhou šanci' neskutečně vděčná.
Občas jsem si přála, abych mohla vrátit čas a nikdy se oné podrazácké slečně o svých citech nesvěřit, ale obávám se, že dříve nebo později by mé city stejně nějak vyšly najevo. Myslím, že mnohem lepší by bylo (pro mě, a snad i pro tebe, jsme-li na tom přeci jen podobně) pokud bych jí o svých rostoucích citech řekla hned zpočátku a nezpůsobila ještě větší rozkol kvůli tomu, že jsem jí nedůvěřovala natolik, abych řekla pravdu.
Nevím, jestli ti tohle v něčem pomůže. Snad jen, že v tom nejsi sama.
Přeji ti z celého srdce, ať vám vaše přátelství vydrží.
Odpovědět
—————
Datum: 18.09.2015
Vložil: holka
Titulek: zamilovaná
Ahoj, nevím co mám dělat, jsem zamilovaná do spolužačky, se kterou sedím v lavici a každý den tudíž vidím, povídám si s ní, směju se s ní... Už je to tak od prváku, myslím na ní když přijdu domů, když usínám. Objímám peřinu a představuji si, že je to ona. Představuji si, že bych jí to řekla, že by mě taky milovala a různé další představy, všelijaké scénáře o tom jak bychom spolu chodily... Občas brečím z frustrace... Dělám pro ní všechno možné, dávám jí opsat úkoly, pomáham jí když něco potřebuje, prostě cokoliv co můžu tak pro ní dělám. Rozkrájela bych se pro ni. Je tak krásná, okouzlující, chytrá, zajímavá. Nemůžu si pomoct a nevím jak dál, co s tím mám dělat? Nechci na ni přestat myslet, já ji chci. Jenže vím, že má kluka, viděla jsem na fb jak jí psal pod fotku, že jí miluje, nebo něco v tom smyslu, žárlím. Žárlím, když se baví více s někým jiným, než se mnou. :( Já vím, že na to asi žádná rada není :/ ... Dík, že jste si to přečetli.
Odpovědět
—————
Datum: 21.09.2015
Vložil: KATKA
Titulek: Re: zamilovaná
Ahoj, rada na to je, ale asi se Ti nebude líbit. Neříkej jí, co k ní cítíš, na 90% Tě odmítne a kamarádství půjde do háje. Dřív nebo později poznáš jinou holku. Já vím, že je pro Tebe teď ta jediná a asi potrvá dlouho než se odmiluješ. Ale ta doba přijde, zvlášť když víš, že má přítele. Je to těžký zapírat svoje city, když sedíš vedle ní v lavici a nemůžeš se jí ani dotknout a tak moc to chceš. Zamilovat se do kamarádky je většinou průšvih. Ale to je jen můj názor...
tak ahoj Katka
Odpovědět
—————
Datum: 23.09.2015
Vložil: Jente
Titulek: Re: Re: zamilovaná
Já jsem to naopak svojí kamarádce jednou řekla. (Tak v sedmnácti.) Byla to heteračka - pravda, že já jsem to o ní nevěděla jistě, takže jsem si dělala naděje :-).
Nicméně reakce pozitivní, chci říct, nevadilo jí to a pochopila to. A já jsem se potom mohla posunout dál (no, neříkám, že úplně hned :-) ) a přestat se k ní upínat :-).
(Jinak vlastně nevím, nakolik se dá vztah nazývat přátelstvím, když jeden touží po "něčem víc".)
Ale Ty jsi v jiné situaci - tedy ve své vlastní (já jsem s ní třeba neseděla v lavici :-D). Takže tohle není rada, jen "můj příběh" :-D.
Odpovědět
—————
