Komu se svěřit o své nejistotě?
Datum: 17.05.2015
Vložil: Lenka
Titulek: Nejistota
Ahoj, je mi 17 a svou orientací si nejsem jistá už od asi 12 let. Co si pamatuju, kluci se mi nikdy moc nelíbili. Když začaly kamarádky randit, nechápala jsem to, nějak jsem si nedovedla představit, co na tom vidí. Taky jsem nedokázala posoudit, který kluk je hezký. Je jen opravdu pár mužů (většinou herců), o nichž bych řekla, že jsou hezcí, to hereček je podstatně víc. Všechny plány do budoucna, jako manžel a děti jsem vždy kopírovala od ostatních a nikdy jsem si ani nedovedla představit že s nějakým klukem chodím. V 7 třídě na lyžáku se mnou jeden kluk chtěl chodit a já dost nevybíravě odmítla. Přišlo mi to nereálné a upřímně, představa vztahu s klukem mi přišla přitažená za vlasy, buď k smíchu a nebo neuvěřitelně děsivá. Pak přišel gympl a na adapťáku se zase řešilo, který z nových spolužáků se komu líbí. Když přišla řada na mě, nevěděla jsem, protože jsem po klucích prostě nekoukala. Když mi bylo 16 a moje o rok mladší sestřenka se už líbala s klukama, měla za sebou pár zabouchnutí a neustále o někom básnila a já stále necítila touhu hnát se do vztahu s klukem, rozhodla jsem se svou případnou homosexualitu otestovat tím, že políbím kluka, protože jsem si myslela, že tak to poznám. Šla jsem do toho, nijak výrazně mě nepřitahoval, ale nebyl ošklivý, proběhla líbačka a trocha osahávání, říkala jsem si, že přece musím alespoň trochu cítit to, o čem mluví kamarádky. Jenže jsem necítila nic. Hlavou mi běžela tuna věcí, jako to je ono? Proč to se mnou nic nedělá? Možná kdybych se víc zapojila... Ne pořád nic. Je to asi stejně vzrušující, jako třeba obědvat... Tak jsem odešla. Jediné co se u mě podobalo zabouchnutí do kluka, trvalo od základky. Neustále jsme se pošťuchovali, trochu uráželi a všichni si mysleli, že se nenávidíme. Já to tak nebrala, byla to sranda. Nikdy jsem si nepředstavovala, že spolu třeba chodíme, nebo se líbáme nebo cokoliv, bylo to spíš jako, jsi vážně cool a je s tebou sranda. Zkoušela jsem se analyzovat, zamyslet se nad sebou, a vyšlo mi, že jsem do něj buď zabouchlá a popírám to a tak se přesvědčuju, že jsem lesba, nebo jsem lesba a maskuju to tím, že když se mě někdo zeptá který kluk se mi líbí nebo se ptám sebe sama, odpověďí je on. Ale pak změnil školu, odešel z města a navzdory mému dřívějšímu přesvědčení, že mě jeho odchod zdrtí, jsem byla v pohodě a ani mi nechyběl. S holkou jsem se ještě nelíbala, ale koukám po nich. Líbí se mi a to snad o žádném klukovi říct nemůžu. Opakem je šatna, když se převlékáme na tělocvik. Snažím se být tam dřív než všechny ostatní a vypadnout co nejdřív. Nevím kam s očima, raději se po nikom nekoukám a na pokec se nezdržuju. Když se tam náhodou musím zdržet déle, je mi to nepříjemné a posledně, když jsem se tam vracela s gumičkou do vlasů pro kamarádku, jen jsem to rychle proběhla a spěchala pryč. Jednou na bojové umění, kam jsem chodila přišla krásná dívka. Z rozhovoru s ní jsem byla nervózní, a ona byla na cvičení ve dvojici s mou kamarádkou, se kterou jsem obvykle cvičila. A já se přistihla že žárlím, ale ne na to, že nemůžu cvičit se svou kamarádkou, ale spíš na to, že necvičím s tou novou. Minulý čas tu je taky proto, že kvůli své nejistotě ohledně své orientace, jsem tam přestala chodit i když mě to bavilo. Je to kontaktní sport a já tak nějak nevěděla, jak bych se měla cítit a chovat. Navíc mě zachvátila paranoia, že se tam jednomu klukovi líbím a nevěděla jsem, jak reagovat. Další věc je, že tenhle víkend na diskotéce, mě sestřenice představila jedné své kamarádce a té se tam hned líbil jeden kluk. Odkývaly si, že jí stojí za seznámení, ale já na něm nic extra neviděla - což jsem samozřejmě neřekla. Oproti tomu přišla chvíle, ale opravdu jen chvilička, kdy jsem tu sestřenky kamarádku chtěla políbit, a dodávám, že jsem byla naprosto střízlivá. Když si tak teď po sobě čtu, co jsem napsala (a že je to docela sloh), říkám si, že to musí být naprosto jasné, ale přesto pochybuju. Zkoušela jsem si i hodit mincí, taky zaznamenala jsem, že mám prsteníček na ruce delší než ukazováček, dávno vím, že jsem přeučená levačka a když píšu básně, nejpřirozenější mi přijde psát milostnou poezii s ženskými zájmeny - psát o něm mi přijde divné. Oproti tomu jsem v podstatě opak stereotypní lesby. Opravdu na ni nevypadám. Neustále se hádám sama se sebou, zmítám se v nejistotě a nevím jak na tom jsem. Co když se pletu? Co když vůbec nejsem lesba a jen jsem si to vsugerovala? Je normální takhle pochybovat? Prostě bych potřebovala vědět, jestli jsem na holky a jestli mi z toho všeho už úplně hrabe. Možná jsem se vyjádřila hodně zmateně, ale byla bych opravdu vděčná, kdyby mi někdo alespoň některé z mých otázek zodpověděl a poradil mi a taky bych chtěla poděkovat každému, kdo tenhle můj zmatený a možná necelý výlev dočetl až do konce a pokusí se mi pomoci.
Odpovědět
—————
Datum: 20.05.2015
Vložil: PK
Titulek: Re: Nejistota
Ahojky,
teďka by mě asi nejvíc zajímalo, jak vypadá stereotypní lesba? : )
Jinak nemyslím, že by ses vyjádřila zmateně, spíš naopak. Dle tvých postřehů z vlastních pocitů a situací budeš "naše", ale! Jedině až se zamiluješ potvrdíš si skutečnost, otázka na kterou ti žádná z nás nemůže dát předem odpověď.
Kdybych ti přeci jen mohla něco poradit, neopouštěj místa, kde je ti dobře, kde tě něco baví, kde se ti s ostatními líbí, neodcházej jen proto, že hrozí pomyslné "nebezpečí" líbit se jinému klukovi. Odmítnout se dá i s noblesou. Nebo si ho jednoduše nepouštěj k tělu (vyjma kontaktních sportů : ) ).
Asi už jsem ve věku, kdy je pro mě obědvat dóst vzrušující : ), tak se, prosím, nepodivuj, že jsem ti víc nepomohla ;-)
Hodně štěstí v poznávání!
Odpovědět
—————
Datum: 24.05.2015
Vložil: Lenka
Titulek: Re: Re: Nejistota
Stereotyp možná není správné slovo. Měla jsem na mysli předsudky, nebo jak to nazvat, že aby holka byla na holky, musí mít krátké vlasy, volné džíny, vytahané tričko a pokud možno přes něj flanelku, boty s plochou podrážkou a nesmí se malovat. Mně osobně to přijde směšné, ale existuje vážně hodně lidí, kteří to tak vidí, pár jich dokonce osobně znám. A jelikož na mě nic z výše uvedeného nesedí, tak by to pro okolí a potažmo i pro mě mohlo být o dost těžší, tak jsem to myslela.
Odpovědět
—————
Datum: 28.05.2015
Vložil: Jane
Titulek: Re: Re: Re: Nejistota
Podle toho, co jsem právě přečetla můžeš být jedna z nás. V tvém věku jsou pochyby úplně normální.
A nebyla bys jediná, kdo nevypadá jako stereotypní lesba. Já se taky maluju, mám vlasy po ramena, nosím výhradně upnuté rifle a trika a nesnáším flanelovou košili, kterou jsem dostala od babičky :-D
Jediné v čem mě asi těžko uvidíš jsou sukně a podpadky... Ale v létě vlastně nosím šaty.
Stále mám pocit, že nevypadám jako lesba a přesto jí jsem :-D
Odpovědět
—————
Datum: 19.04.2015
Vložil: Penny
Titulek: Jsem na holky?
Ahoj, je mi 20 a myslím si, že jsem asi lesba. Chci říct, že jo, chodím s klukama, ale pokaždé, když se má schýlit k něčemu vážnějšímu, tak o něj ztratím absolutní zájem a radši začnu koukat po ženských. Prostě přijdou mi hrozně přitažlivé a zajímavé. Dokonce jsem byla zamilovaná do jedné mojí kamarádky. Pořád jsme byly spolu a já se cítila moc dobře. Když mě objala, cítila jsem, jak mi buší srdce, jako při první schůzce. Takový pocit jsem neměla vedle žádného kluka. Momentálně mám přítele, ale prostě já ho nemiluju, mám ho ráda, ale prostě se mi v noci zdá o holkách, ne o klucích...
Já vím, že to je hloupá otázka, ale jak poznám, že jsem opravdu lesbička? Nikdy jsem nebyla ve styku s holkou, která je na holky. Nevím, jak to posoudit. Jo mám kamaráda gaye, je to skvělej kluk, ale nemyslím si, že by mi s tímhle mohl poradit.. :(
Odpovědět
—————
Datum: 24.04.2015
Vložil: Jente
Titulek: Re: Jsem na holky?
Myslím, že v prvním odstavci sis nejspíš odpověděla sama. Zdá se mi, že hodně holek říká "nejistota" a přitom jde hlavně o strach si to přiznat...
I kdyby to tak nebylo, doporučuji rozejít se s tím, koho nemiluješ (kdybych nebyla slušné děvče, řeknu, že chodit s někým, koho nemiluješ je pěkná sviňárna :-) ) a být sama nebo najít někoho, koho budeš milovat ať už to bude kluk nebo holka :-) Hodně štěstí :-)
Odpovědět
—————
Datum: 16.06.2014
Vložil: alek
Titulek: :-(
Ahoj, mám takový problém, vůbec nevím, co mám dělat, ale strašně se tím trápím, jsem na holky, cítím to, že jsem, pozoruji je, mám je rád a vše kolem též, ale ze všeho nejvíc miluji a nemůžu na něj přestat myslet kolegu z práce...od tý doby, co jsem ho poznal vím, že tam není něco v pořádku, je to jediný člověk kterému důvěřuji, pro kterého bych byl schopen udělat cokoliv, pořád na něj musím myslet, v práci potají pozorovat, a neustále mám strach, že se něco posere a zavrhne mě i jako kamaráda, když se něco děje mám o něj vždy velký strach, neustále denodeně si jako kamarádi píšeme, několik hodin, a já se mu vždy po nějakým čase omluvím, že ho otravuji a on že se nemám za co omlouvat, že si se mnou píše rád a že nemá nikoho jiného, s kým by si mohl psát, že je rád, zároveň sem jediný, kterému se v práci se vším svěří a komu důvěřuje, vždy když potřebuje s něčím pomoct bo poradit obrátí se na mě, prostě je mezi námi důvěra a já ho prostě miluji a už mě občas napadají i hrozný myšlenky, strašně moc rád bych se mu s tímhle svěřil, ale mám strach, že by se mnou skončil a už se na mě nemohl ani podívat, zároveň už má 4 roky přítelkyni, se kterou mu to moc neklapalo, vše o jejich vztahu též vím, a letos ji chce požádat o ruku a já mu mám se vším pomoct, rád mu pomůžu, ale nevím jestli to zvládnu a už jsem se potřeboval někomu svěřit, bo láska k němu mě ubijí, přemýšlel jsem i o odchodu z práce, ale to mě přemluvil, že ani náhodou nemůžu a bojím se, že už bych ho nikdy nevyděl, ale ničí mě den co den ho vídat a neříct mu pravdu, fakt se trápím, co mám dělat, svým nejlepším přátelům se taky nemůžu svěřit, nevím co by na to řekli děkuji....
Odpovědět
—————
Datum: 16.04.2015
Vložil: mialu
Titulek: Re: :-(
Když sem to četla bylo mi.moc.lito, ze nemůžeš naplnit svou lásku. Myslím si, že tvůj kolega bohužel tvé city k tobě nesdílí, jinak by neplánoval svatbu. Ale myslím s, ze pokud k němu cítíš toltolik, tak máš dvě možnost. Buď nenapadne zjistit jaky má názor na homosexualitu obecně podle toho poznáš jak pokračovat. Pokud by byl kladný nebála bych se mu svěřit, ale jestli by byl záporný raději bych volila tu druhou možnost a to zajít do nějakého klubu a zkusit se seznámit s více muži :-) chápu tvou situaci a vím, že je to hodně těžké, ale ty to zvládneš :-) každopádně už to trvá dlouho a mělo by se to nějak řešit, ať se netrápís :-)
Odpovědět
—————
Datum: 21.03.2014
Vložil: bezejmaná
Titulek: homofobní společnost
Jak se vám žije s tímhle? Jsme společnost homofobních kurev s předsudky! Já si užila svoje, dost jsem si vytrpěla kvůli tomuhle. Už chápu, proč tolik mladých kvůli tomu páchá sebevraždu. A jaký je můj vztah? Takový, že se nás ostatní štítí a dívají skrz prsty.
Odpovědět
—————
Datum: 16.04.2015
Vložil: lumia
Titulek: Re: homofobní společnost
Já měla skoro dvouletý vztah a skrz prsty nikdo až na rodinu která se d tím nemůže smířit nikdy nekoukal právě naopak sem se setkala s velkou podporou například v práci kde kolegyně, kterým je 50 mě plně podporovali i v nejhorších chvílích
Samozřejmě se vždycky najdou nějaký blbci, například na základce když sem měla přítelkyni, tak mě hodně zavrhovali všichni. Ale teď už mám po střední skole a pracuju a setkávám se čím sesem starší s kladnejsima reakcema :-)
Odpovědět
—————
