Gayové v Íránu existují. Žijí ve strachu

Homosexuálům v Íránu hrozí za sex trest smrti. Přesto se scházejí a komunikují přes internetové seznamky a chaty.

„Nemáme žádné homosexuály. Nevím, kdo vám řekl, že je máme,“ reagoval před týdnem íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád na půdě Kolumbijské univerzity na dotaz, jak jeho země zachází s homosexuály.

Devětadvacetiletého Íránce Rezáa jeho slova nepřekvapují, ale sám ví, jak jsou nesmyslná. Je totiž gay. Jak řekl americkému deníku The New York Times, „v Íránu ve skutečnosti žije spousta gayů i leseb“. Jejich život se však zásadně liší od života evropských či amerických gayů. Každý mimomanželský pohlavní styk (tedy i mezi dvěma lidmi stejného pohlaví) je nezákonný. Mužům za něj podle islámského práva šaría hrozí až trest smrti, ženám 100 ran bičem.

Přesto podle Rezáa jen v Teheránu existuje několik ulic a parků známých tím, že se tu homosexuálové scházejí, nebo kde prostituti čekají na své zákazníky. Komunikaci v posledních letech usnadnil také internet. I přes vládní zákaz fungují desítky íránských webových stránek pro gaye a lesby.

„Že jste homosexuál, můžete tajit, ale jen dokud se z vás nestane aktivista a nezačnete bojovat za svá práva,“ říká Rezá, který si nepřál zveřejnit své příjmení. Mladý muž s oholenou hlavou a náušnicí v levém uchu strávil většinu svého života v Evropě. Život je podle něj pro gaye v Íránu „stejně složitý jako pro dělníky nebo feministky, kterým jsou také upírána práva“. Několik íránských sociologů, kteří anonymně odpověděli deníku The New York Times, se shodlo na tom, že prezidenta otázka o homosexuálech zaskočila. Na íránské univerzitě by se jej totiž na něco podobného nikdo zeptat neodvážil. Za jeho reakci by prý gayové ale měli být rádi. Když totiž prezident popírá jejich existenci, „nebude si jich nejspíš nikdo všímat“.

Současná praxe uplatňovaná v Íránu je tomu však velmi vzdálená. Běžné je nejen pronásledování ale i popravy gayů. Sex mezi homosexuály je, stejně jako cizoložství, považován za zločin. Pokud je prokázán, může být trestán pokutou, vězením, bičováním, ale i smrtí.

Mezinárodní skupiny ochránců lidských práv protestovaly naposledy v červenci proti popravě 12 vězňů v teheránské věznici - mezi popravenými byli údajně i muži odsouzení za homosexualitu.

Jedním z nejkřiklavějších případů byla v roce 2005 veřejná poprava dvou íránských mladíků. Světová média tehdy obletěly fotografie osmnáctiletého a šestnáctiletého chlapce, kteří za sexuální vztah skončili na šibenici.

Na změnu pohlaví přispívá stát

O poznání jinému zacházení se paradoxně v Íránu těší transsexuálové. Zatímco homosexualita je podle muslimských duchovních jasný hřích, transsexuálové jsou už od islámské revoluce z roku 1979 považováni za nemocné lidi, které je možné léčit. Podle oficiálních statistik žije v Íránu 15-20 tisíc transsexuálů, podle neoficiálních odhadů 150 000. Počet lidí, kteří tu prodělají operativní změnu pohlaví, je na světě druhý nejvyšší hned po Thajsku. Ahmadínežádova vláda dokonce na operaci přispívá v přepočtu 90 000 korun a hradí i následnou hormonální terapii. Vláda dokonce navrhuje, aby Íránci, kteří podstoupili změnu pohlaví, mohli žádat o půjčku na podnikání ve výši 100 000 korun. Podle Rezáa si ale pohlaví nechávají změnit i někteří homosexuálové jen proto, aby si usnadnili život a mohli se scházet s muži.