Zmatky, zmatky a jenom zmatky

Před pár lety se mi stala taková věc. Měli jsme s kamarády velkou oslavu a přijela tam i naše dlouholetá kamarádka, kterou už často nevídáme. Znám jí už řadu let a vždy jsem jí měla moc ráda. Je vždycky taková příjemná a hezky se směje a má pro každého pochopení. I přesto, že se s ní znám dlouho, nikdy jsme si spolu pořádně nepovídaly, jako bych s ní neměla společnou řeč. Někdy sem si před ní připadala jak Drsoň, když jsme třeba s klukama hráli fotbal a ona jenom přihlížela.

Byly jsme tedy na té oslavě a já se s ní opět nedala do řeči. Zaujala jsem svojí standartní pozici u sudu a s klukama rozebírala, už ani nevím co. Najednou jsem ucítila na zádech něčí pohled. Otočila jsem se tím směrem a uviděla jí, jak se na mě dívá. Koukala se na mě dlouho, tak sem se otočila nazpátek a ještě chvíli cítila její pohled. Trochu mě to vyvedlo z míry. Nechápala jsem proč.., kdyby na mě takhle koukal třeba Honza, tak se na něj usměju a udělám si z toho srandu. V téhle situaci jsem, ale vůbec nevěděla jak mám reagovat.

Shodou okolností sme se opět viděly asi za dva týdny, narozeninový období si vynutilo hezkou sérii oslav. Zase se mi stala ta samá věc, ucítila jsem její pohled, ale nebyla jsem schopná podívat se tím směrem, aby se naše oči střetly. Bylo mi trochu nepříjemně. Nevěděla jsem kam se mám koukat. Stalo se mi to ještě párkrát a já o tom začala přemýšlet. Co kdybych se na ní taky podívala? To by ale přeci bylo flirtování, né? Přemítala jsem si v duchu tyhle otázky. To období jsem začala jezdit za kamarády na chatu častěji a vždycky se těšila, až jí uvidím. Uvědomovala jsem si, že to asi není normální. Líbilo se mi když se na mě takhle koukala. Mrazilo mě vždycky v zádech.

Najednou jsem z hlavy úplně vytlačila mojí dvouletou platonickou lásku. Byl to Petr od vedle ze třídy. Ani jsem si to neuvědomila a pořád jezdila na chatu a těšila se na kamarádku. Dost často se stávalo, že jsem přijela a ona tam nebyla. Jak jsem říkala, často jí nevídáme. Byla jsem celý víkend otrávená a smutná a chtěla jet zas hned domů.

Pořád jsem si neuvědomovala, proč se takhle chovám. Až jsem pak jednoho letního večera viděla v televizi film Bound. Byl to lesbický film, a já ho úplně hltala plnými doušky a ani se nehnula od televize. Byla jsem z toho filmu úplně mimo. Pořád jsem na něj vzpomínala. Bylo to hrozně vzrušující a zároveň se mi to zdálo normální, když byly ty dvě holky spolu. V tu chvíli mě napadlo, že to je asi docela všední věc lesbické páry. Nepřišlo mi to nějak divné. Hrozně mě zajímalo, jaký to tak asi může být s holou. Najela jsem si na nějaké internetové stránky a přečetla si o tom pár věcí. Našla jsem si na internetu taky další L filmy, jako je Loving Annabelle, Lost and Delirious nebo Imagine me and you (ten je nejlepší!). Zase jsem je hltala od začátku do konce.

To už mi v hlavě začínala svítit kontrolka, že není něco v pořádku. Pomaličku sem si srovnávala souvislosti a všimla si, že mě nějak opouští zájem o kluky. Do kterých sem se také moc často nezamilovávala. Přišly první pochybnosti a s nimi i ztráta pevné půdy pod nohama. Začala jsem se zmítat v nejistotách a snažila se vrátit zpátky do starých kolejí. Nešlo to, touha byla silnější a já pořád zkoumala a nacházela sama sebe. Hodně času jsem proseděla na internetu, četla všelijaké články a při tom měla panický strach, že rodiče zjistí na jaké stránky to chodím. Podala jsem si inzerát na www.lesba.cz. do nejistých, našla pár spřízněných duší a nějaký čas s nimi korespondovala. Trošku se mi ulevilo, protože jsem našla holky, které trápila stejná věc.

Zmatky, zmatky a jenom zmatky. Pokračování s city k mé kamarádce, začalo mít jiný směr. Pomaličku jsem si připouštěla, že jí mám ráda víc než kamarádku a že se k ní chovám spíš tak, jak bych se měla chovat ke klukům. Všechno se vyvíjelo a odvíjelo a já začala s prvníma zkušenostma, to mě opět posunulo dál a dál. Až jsem se se vším nakonec smířila.

Problémem byla stále ta moje kamarádka, věděla jsem, že ona to tak jako já určitě necítí. Musela jsem jí to nakonec říct, všechno vysvětlit a popsat (o ní jsem věděla, že mě neodsoudí), abych se už netrápila a mohla se odrazit a jít dál. To se mi také podařilo. Už v sobě nemám zmatky a vím, že jsem našla sama sebe. Prostě si nedělám vůbec nic z toho, že se mi líbí holky a konečně pořádně žiju.