Datum: 29.07.2019

Vložil: Nikol

Titulek: Miminko

Ahoj holky, chtěla bych znát něčí nezaujatý názor. Je mi 27 let a po 2 letech jsme se s přítelkyní rozhodli, že bychom chtěli miminko. Přítelkyní miluju a obě tak nějak cítíme, že přišel ten správný čas. Rodina od přítelkyně je v pohodě a navzájem se respektujeme a fungujeme jako každá normální fungující rodina. A myslím si, že až se dozví že čekáme miminko tak to vezmou v pohodě. Problém je v mé rodině. Moji rodiče před vším utíkají a nechtějí si vůbec přiznat, že by jejich dcera byla na holky. Dělají ze to není. Když jsme s přítelkyní koupili být a začali žít spolu tak mi řekli, že mě budou brát jako svobodnou holku, která žije sama. Když jsem za nima šla, že se chcem s přítelkyní vzít tak mi řekli ,že na svatbu nepůjdou, protože svatba mezi ženou a ženou není možná. Že tohle náleží jen muži a ženě. Před pár měsíci jsem vybuchla a řekla jim ,že končím, že už mě nebaví dělit můj čas mezi přítelkyní a je a nebo sedět při rodinný oslavách sama a koukat se na bráchu jak tam sedí s přítelkyní a já nemohu. Že ať mě vezmou takovou jaká jsem celou, že jsem taková od narozeni a že jsem se pro to nerozhodla a ani nevybrala. A jestli chtějí víc o tom vědět tak ať si o tom něco přečtou na internetu. A oni to vzali tak, že žádný problém nevidí a že tak jak naše rodina funguje je v pořádku a že akorát tímhle přetrhávám v rodině vztahy a že svoji orientaci mám vyčtenou z internetu a že nežijí vůbec reálný život. A pokud já neuznávaná že kluk chodí s holkou tak nevidí důvod proč by oni měli respektovat to, že holka chodí s holkou. Přitom to je blbost já respektují že kluk chodí s holkou mám několik kamarádů a kamarádek který žijí takto. Když jsem argumentovala tím, že to tak není, že každý to má jinak tak tuhle myšlenku zavrhli a řekli že je jen muž a žena. Po tomhle vystoupení jsem se zařekla a řekla si že tam nepůjdu ať jednou udělají ten krok oni a ať to vše vezmou tak jak to je. Od té doby se nebavíme ségra se mnou přestala mluvit má podobný názor jako rodiče ale myslím si, že to je tím , že ona bydlí pořád u nich a brácha se ozve jen když něco potřebuje. A teď sama v sobě řeším, jestli jim mám říct o tom, že budou prarodiče. Vím že by naší dítě vzali máma básní už několik let že má věk na babičku a tak. Jenže nechci aby to rozdělovalo moji rodinu. A taky nechci chodit už první já nechci poslouchat pořád, že jsem špatná a dělat že můj život s přítelkyní není. Na 98 procent v sobě vím, že jim říkat o miminku nechci a že moje rozhodnutí je správné ale co když někde dělám chybu chtěla bych slyšet něčí nezaujatý názor. Moc děkuji