Datum: 22.07.2014

Vložil: PetraT

Titulek: Kolegyně

Ahoj, tak nevím jak začít. Před dvěma lety skončil vztah, který jsem si myslela, ze je na celý život. Hodně jsem se stáhla do sebe samé a začala se poznávat, už jsem nebyla to úsměvave děvče. Řekla jsem si, že je lepší nemilovat, nechtit, netouzit ač jsem krátkodobé známosti měla, vždycky nakonec omrzely, odešly. Jenže teď je to jiné, hluboce jsem se zamilovala do vdane ženy/kolegyně. Snažím se předtím/ před ní utéct pryc, jdu za horší práci, sice ve stejné firmě, ale jen, abych ji denně neměla na očích. Jsem zoufalá... Později začalo bum! Je vdaná bum! Má syna bum! Bydlí ode mě necelých 400 metrů a ja ji nikdy neviděla nebo jsem jen měla zalepene oči? Zarlim na všechny kdo se s ni směje, baví, samozřejmě nejvíc na všechny chlapy co ji obletuji jak supi. Přijde mi, že už snad blaznim, je to silnější než já. Že jsem si myslela, ze jsem byla zamilovaná, ale tohle už hranici s chocholouskem. Stalo se vám to některé taky? Nebo nějaké rady jak utéct ze sparu selmy/zamilovanosti? Říkám si, že, když sejde z očí sejde i z mysli, ale mám strach, že dokud bude mezi náma takový napětí co je ted tak to jentaj neskončí. Rady typu vyjet po ní at víš jsem odhodila raději dál. Děkuji za jakýkoliv ohlas :)