Datum: 07.02.2011

Vložil: Moliere

Titulek: the last one příspěvek a mizím do ztracena:)

Já se poprvé svěřila jedné své L kamarádce, kterou znám od plenek, a která to o sobě ví už od 14, všem to řekla v časném údobí puberty a měla se vším klid:), v tomhle jí docela obdivuju...vtipné je, že já to o ní věděla, ještě dřív, než s tím šla ona ven na veřejnost, ale o sobě ttt trvalo:o)....zpět kde jsem skončila- trochu na mě koukala vyděšeně a nechápavě, když jsem ji jednou zatáhla do hospody a tam to ze mě začalo docela krkolomně lézt, prý nemůžu být L, ptž na to ani náhodou nevypadám a ani chůzi nemám chlapskou...haha:), vlastně to je chvíli zpátky, rok, dva...od té doby je mojí vrbou, ať chce nebo ne, vždycky na ni všechno polopatě vybalím a čekám reakci:)...ona to má se svěřováním lepší, ta je schopná svý problémy řešit s kdekým u piva:)...já jsem v tomhle okleštěnější...internet taky jde, ale mně v tomhle nejvíc pomohla ona:o)Předtím jsem v sobě všechno dusila a vždycky když přišla krize a já nevěděla kudy kam, tak jsem si vzala nůžky a šíleným způsobem si ostříhala vlasy, různě a vždycky hrozně ,asymetricky podivně a nakrátko a dělalo mi to hrozně dobře...Takže takhle to nedělejte:)