Datum: 23.03.2011

Vložil: Deneb

Titulek: Re: Re: Re: Nejistota?!

tak já to aktivně neřeším neb jsem vdaná za svou první lásku. Není to jednoduché, moc se v sobě nevyznám...vše to začalo cca před 5 lety, kdy jsem se po delší době viděla se svojí nejlepší kamarádkou...a cítila jsem se naprosto nádherně. Nebylo v tom nic sexuálního, jen máme na hodně věcí naprosto stejný pohled, stejné pocity, stejné obavy apod. Děsně mě to vyděsilo, protože to bylo období, kdy jsem s přítelem(teď manželem)měla krizovku - prostě mě opustila bláznivá zamilovanost a já měla vzduchoprázdno, a smutek. Po pravdě řečeno jsem se sexuálně i jinak začala poznávat docela pozdě...ani nevím jak a většinou to bylo s manželem. Po tomto velkém vyděšení následovala vlna paniky a přesvědčení, že můj život skončil, neštěstí z odhalení apod. prostě nejistota. jak to se mnou vlastně je. Čím více jsem se cítila nejistě, tím více jsem chtěla být s manželem, zároveň jsem prožívala pocit, že ho vlastně vnitřně zrazuji, tím, že si nejsem jistá...ten pocit trvá dodnes. Málem jsem se nevdala a to jen z pocitu, že si nejsem jistá sama sebou...Nevím jestli někdy budu:( Kdybych byla sama a bez závazků, bylo by to sebepoznání možná snažší...nevím. na druhou stranu mám vedle sebe člověka, kterého si hluboce vážím, a pokud je to co cítím k němu láska, tak ho i muluju. Já totiž ani moc nevím jak vypadá láska...rodiče a prarodiče mě sice mají rádi, ale mi to přijde více jako závislost. První kdo mě měl vlastně opravdu rád je můj manžel. Tak a teď si umíš představit, jak je to pro mě vlastně těžké. Hrozně moc bych chtěla být v pohodě a mít s ním rodinu a cítit se přirozeně...ale to se nějak nekoná. Můj problém není jen čistě moje orientace, ale celkově poznání co vlastně chci a proč...V dětství a dospívání jsem moc volnosti neměla a tak jsem se moc nenaučila rozhodovat se a volit. Učím se...ale jde to ku*vsky pomalu:))