Datum: 27.01.2019

Vložil: Míša

Titulek: Nevím co dělat

Zdravím,
jmenuji se Míša a už přes dva roky chodím s jedním klukem. Co se týče mých vztahů, dříve, ještě v dost mladém věku jsem měla dva vztahy s kluky kteří se ke mě chovali opravdu hnusně. Potom jsem přemýšlela o své sexuální orientaci, nějakou chvíli jsem si byla jistá že jsem lesbička a chvíli zkusila chodit s dívkou. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, naprosto jiného než to co jsem cítila s klukem. Zamilovala jsem se a ona se na mě vykašlala a to mi moc ublížilo, tak že ze mě to přesvědčení o mé orientaci zase nějak vyprchávalo a... Potom se objevil ten můj teď aktuální přítel a já to s ním dala dohromady. Vše bylo zpočátku ok, potom se u něj objevila dost výrazná žárlivost, např. když mě viděl na kafi s kámoškou (s tou mojí ex- přítelkyní, se kterou jsem byla před 4roky ale stále se skvěle bavíme jako kamarádky) hrozně vyšiloval, skoro se se mnou rozešel a nechce abych se s ní dále scházela, že mu to vadí a vadí mu ten samotný fakt že jsem s ní dříve vůbec chodila a celkově, měli jsme během těch dvou let dost neshod, během kterých jsem se s ním rozhodla 4x rozejít, ale zase jsme se dali dohromady, nedokázala jsem být bez něj... Teď se to konečně začalo zlepšovat. Snaží se, vypadá to, že je to lepší a bude a je moc fajn ale problém už je ve mě. Už během těch dvou let jsem si všimla že více koukám po dívkách a před týdnem jsem se seznámila s dívkou která je 100% lesbička a chtěla by se mnou ven atd a moc se jí líbím, více než líbím... a já mám pocit, že jsem jí hned na první pohled propadla, toužím s ní trávit čas, atd. Ale zároveň nevím proč. Protože mi dost záleží na mém příteli a nedokážu si představit, že bych ho podvedla, nechci ho ranit, zničit vše na čem jsme pracovali... Ale... Když jsem s tou dívkou, moc bych jí chtěla políbit, ale nechci ji tahat za nos a bojím se, že by to byla chyba. Sama nevím proč to dělám. Proč ji chci políbit, proč se mi tolik líbí když mám přítele a vše je s ním fajn. Nechci udělat blbost. Zdají se mi sny o té slečně, zdá se mi o tom jak se vykašlu na přítele a jsem s ní ale ona mi potom ublíží tím že se na mě vykašle, já zůstanu sama bez mého přítele a jsem z toho totálně na dně. Přiznávám že mám velký strach být sama. Po těch dvou letech si to nedokážu představit. To, že bych neměla nikoho za kým bych jezdila, kdo by mě miloval, objímal, atd. A měla bych strach že by potom co bych ji třeba políbila a zkazila vztah s přítelem bylo pozdě na záchranu protože by se to stalo a nešlo to vrátit a já bych přišla o vše na čem mi záleží i o budoucnost, která s ním by vyšla, ovšem sama si to teď nedokážu představit. Ani nevím proč nedokážu napsat že ho miluji. Sama si nejsem jistá mými pocity. Jsem z toho prostě tak zmatená. Míchají se mi myšlenky. Jsem z toho tak zoufalá a ve stresu, mám deprese. Nevím co to se mnou je ani proč to dělám. Ani proč nechci aby ona věděla že mám přítele, proč nechci aby přestala mít zájem, nevím proč se tak chovám. Přijdu si jako hrozně špatný člověk... už jen protože člověka, kterému říkám jak ho miluji ve svých snech odstřihávám a jsem s tou dívkou. To všechno o čem přemýšlím, nevím co chci a nevím jak to zjistit. Musí to pro vás být hrozně zvláštní a asi i divné číst mé tak moc roztříštěné rozhozené myšlenky a pocity... Jen mám pocit, že už toho je na mě moc. Už nic z toho nedávám. Nechci ztratit svého kluka, ani příležitost být s tou dívkou... Nevím proč taková jsem. Sama to už nezvládám... Prosím poraďte mi.
Omlouvám se za tak dlouhý sloh, potřebovala jsem to ze sebe alespoň vypsat... Děkuji všem kteří si to alespoň přečtou nebo mi nějak poradí...