Datum: 28.10.2009

Vložil: Míša

Titulek: tk jak tedy?

ahojky když sem si přečetla vaše příspěvky, otevřelo mi to oči , že nejsem jediná , kdo se trápí...tím nechci být škodolibá, ale rozhodla jsem se přidat svůj podíl taky , třebas to taky někomu pomůže.. je mi 18 jsem na škole a více méně už od základky se mi líbily holky, ale z čistýho strachu z okolí jsem měla kluky. Asi nemusím říkat , že to nefungovalo a že mi to nic nedávalo, až jsem přišla na střední. Seznámila se s jednou slečnou byly kamarádky a při jednom večeru- nutno dodat za alkoholového opojení-:D sme se "sblížily" .. měla jsem celkem strach , že ráno to bude divný , ale dopadlo to dobře. začly sme si spolu a i když o nás nikdo nevěděl - a doted neví- bylo to krásný.Nikdy jsem se necítila tk milovaná a tk dobře. Miluju její pohledy a mohla jsem se hodinu jen dívat jak leží a spí. Intenzivnější pocity jsem s nikým jiným nikdy necítila.¨Celej jeden rok a půl. Tím ale pohádka končí. Po čase jsem zjistila , že to nebude tk idilické a že dkyž mám trápení nemlůžu to říct ani svý kámošce páč má kamoška je má přítelkyně. Dostaly sme se do fáze, kdy jsi nevědomky ubližujeme. Obě si to uvědomujeme a žijeme v jakýsi obdobích jednou krásný jako dřív pak zase hrůza. Ale i když se pohádáme a já odejdu a mám pocit , ž bych jí prostě musela zabít, cítím do minuty, že mi chybí a že jediný co chci je se vrátit obejmout jí a říct jak hrozně ji miluju. Tk je to už nákou dobu. Myslím , že nedokážeme být spolu ani bez sebe. A co ted s tím?:D.. má někdo něco podobného?