Datum: 07.02.2011

Vložil: Moliere

Titulek: abych se nevyjádřila všude:)

Z okolí co zaznamenávám, tak znám lidi, co se s tímto problémem nermoutili a všechno hned do okolí pustili a okolí to vzalo stejně přirozeně a stejně rychle, jako oni s touto informací vyšli ven...ale vím,že vždycky probíhá takový ten šum a šuškání, které třeba mně není příjemné.
Proč by si o mně měli lidi povídat a zvlášť kvůli něčemu do čeho jim nic není? Proč by mi měli chtít vidět do postele? Nestydím se za sebe,ale upřímně-vnímám svoji homosexualitu jako výsměch tam zhora a trochu jako zradu od přírody a vždycky to tak trochu cítit budu...
Moc lidí to o mně neví, jen ti nejdůležitější, a pak ti, co mají šestý smysl jako třeba mamka:), těm se to ani říkat nemusí...
Ale je pravda.že spoustě kamarádek jsem tuto informaci ještě neřekla a co jsem vydedukovala z vzájemných rozhovorů,tak bych se prý v jejich očích změnila a už by se pak na mě dívaly jinak-nevím jak- jinak?, ale samotné toto sdělení mi příjemné není, nechci se v jejich očích měnit,tak nic neví....:)
Ale včas se to podstatné dozví...
Dále si myslím- ve škole a v práci,proč to říkat? Mění sexualita pracovní výkon?
Myslím,že tam to taky vědět nemusí...samozřejmě někdo, kdo je hodně otevřený,tak s tím problém nemá a okolí více méně taky ne...
Trochu mě mrzí starší generace,ta pro to pochopení mít nebude nikdy, aspoň chudák můj děda, ten pořád čeká nějakého vyvoleného:) a asi se ho nedočká, ale tomu bych to říct moc nechtěla,ale vstřebal by to..
Co mě ale rmoutí a rmoutit nepřestane,se netýká okolí,ani mých vnitřních bojů...
Obávám se spíš toho,že zůstanu sama..
že můj život bude hrozně osamělý, ipřesto že se budu snažit hledat, že se nenajde nikdo ke mně dost kompatibilní a nikdo ke komu budu kompatibilní já, že nenajdu nikoho s kým budu vzájemně všechno sdílet, aniž by mi chyběl cit, vzájemné souznění a harmonie,toho se bojím...kdo utvářel mojí povahu,tak se u toho asi hodně dobře bavit:), ptž já plno věcí nezvládám-nezvládám seznamování přes internet, nejde mi to a vlastně mě to ani nebaví, z klubů mám pocit, že to jsou rychleseseznamovacímísta a důvěru v ně nemám...a venku?tam probíhají věčné nárazy do zdi...
A já to napůl neumím, nedokážu s někým být skrz pouhou přitažlivost, ikdyž i ta svoje místo má...
Budu si muset najít nějakou jinou alternativu, kterou citovou stránku zalepím...možná i radši slepím nebo nejlíp ji nebudu vůbec řešit....
pořídím si černou kočku a začnu vykládat karty a číst z koule:)-jo to udělám a až mě to přestane bavit,tak půjdu omrknout kláštery...