Datum: 25.06.2012

Vložil: RealitaDnes

Titulek: přiznání orientace

Vůbec nevím, kam tento příběh zařadit, ale byla bych vděčná každému, kdo si tím prošel, aby mi poradil.

Nad tím, že jsem zřejmě lesba jsem začala uvažovat téměř nedávno (zhruba před rokem), ale až teď jsem začala procházet svůj život a vnímat určité náznaky. Jen jsem dřív byla zbabělá si je přiznat nebo to možná jen nebylo tak jednomyslné. Na základní škole jsem o tom neuvažovala vůbec, byla jsem mladá, blbá, vše kolem mě jsem brala spíš jako experiment. Líbila se mi sice naše učitelka a líbala jsem se s kamarádkou, ale také se mi líbili dva kluci. Na střední mě úplně uchvátila naše učitelka češtiny, stále jsem ji musela pozorovat až si toho chudák všimla. Ale pak jsem si našla prvního přítele, následně druhého a následně jsem poznala i svého posledního přítele, s kterým jsem vydržela dlouhých 6 let. Jakmile jsem odešla ze střední, tak jsem na milovanou učitelku zapomněla a dalo by se říct, že moje lesbické sklony úplně vymizely. Až do osudné chvíle, kdy jsem poznala přítelovu sestřenici. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe a můžu říct, že to byl ten nejsilnější cit, který jsem kdy zažila. Konečně jsem zažila ty pověstné motýli v břiše a strašně moc jsem jí chtěla být co nejvíc na blízku. Dlouhý rok jí trvalo než mě k sobě pořádně pustila a staly se z nás opravdové kamarádky. V té době se s ní také rozešel její přítel a já toho samozřejmě využila a byla tu pro ni. V té době jsem se přestěhovala do studentského bytu, kde jsme spolu s ostatními konali různé párty a večeře a já ji vždy pozvala, sledovaly jsme spolu filmy, chodily ven... V té době jsem o sobě začala opravdu hodně pochybovat a hlavně jsem zjistila, že k příteli vůbec nic necítím. Ale abych vylezla s pravdou ven jsem byla moc zbabělá. Moje spolubydlící to samozřejmě taky na mě viděla a vlastně byla úplně prvním člověk, kterému jsem se svěřila a který to vzal naprosto v pohodě (kamarádky jsou z nás dodnes). Druhým člověk, kterému jsem se svěřila, byl můj nejlepší kamarád, kterému jsem si po celou dobu skrývání, vylévala srdce. Tvrdil, že bych jí o svých citech měla říct, ale já nemohla. Kdo ví jestli by se něco změnilo, kdybych se vyjádřila už tehdy. S přítelem jsem tedy byla dál, ale začala jsem se o tuhle problematiku zajímat víc, až jsem se seznámila s holčinou, která o sobě tvrdila, že je lesba. No a samozřejmě jsme spolu skončily v posteli. Bohužel tento zážitek nestál vůbec za nic. Jak už jsem psala s přítelem jsem byla 6let a možná bych s ním byla doteď, kdyby on neměl pocit, že mu něco uniká a nerozešel se se mnou. Prokázal mi službu. Řekla jsem si, že svůj problém identity rozseknu a seznámila se s další slečnou. City k ní nebyly tak silné jako tehdy, ale zažívala jsem s ní úplně jiné pocity - zvlášť v intimní sféře. To co mi doteď s přítelem vadilo, mi s ní najednou přišlo samozřejmé a krásné. Nakonec jsem se rozhoupala, přiznala sama sobě že jsem lesba a nakonec jsem to řekla i té dívce, do které jsem celé tři roky zamilovaná. Prý jí to nepřekvapilo, že to z mých náznaků vycítila. O tom, že jsem do ní blázen ale zatím mlčím... kdo ví, třeba teď budu mít snažší práci :-D
Největší problém ale nastane teď, když to budu muset říct doma. Moje matka je totiž strašná frajerka, chlapi na ni letí jak slepici po flusu, každý týden chodí na večeře, do kin, posílají jí dárky a ona nechápe, jaktože to tak taky nemám. Stejně tak je frajerka co se oblékání a úpravy týče. Já jako člověk, který se nejlíp cítí v kalhotech, tričku a teniskách jí jsem trnem v oku. O tom, že by nejradši abych chodila zmalovaná jak Marfuša, se snad ani zmiňovat nemusím. No a hlavně mi teď stále dohazuje nějaké chlapy a mě už to opravdu vytáčí, nebo se mě stále vyptává s kým si píšu a s kým jdu na rande a já lžu až se mi od huby práší... Takže bych ráda věděla jak na coming out, aby se z toho nesložila. Je mi jasné, že to hned na poprvé nejspíš nepochopí, vždyť jsem žila takovou dobu s mužem, ale už mě ty lži unavují