Je okolí připravené? A jsme připravené my?
Datum: 25.06.2012
Vložil: RealitaDnes
Titulek: přiznání orientace
Vůbec nevím, kam tento příběh zařadit, ale byla bych vděčná každému, kdo si tím prošel, aby mi poradil.
Nad tím, že jsem zřejmě lesba jsem začala uvažovat téměř nedávno (zhruba před rokem), ale až teď jsem začala procházet svůj život a vnímat určité náznaky. Jen jsem dřív byla zbabělá si je přiznat nebo to možná jen nebylo tak jednomyslné. Na základní škole jsem o tom neuvažovala vůbec, byla jsem mladá, blbá, vše kolem mě jsem brala spíš jako experiment. Líbila se mi sice naše učitelka a líbala jsem se s kamarádkou, ale také se mi líbili dva kluci. Na střední mě úplně uchvátila naše učitelka češtiny, stále jsem ji musela pozorovat až si toho chudák všimla. Ale pak jsem si našla prvního přítele, následně druhého a následně jsem poznala i svého posledního přítele, s kterým jsem vydržela dlouhých 6 let. Jakmile jsem odešla ze střední, tak jsem na milovanou učitelku zapomněla a dalo by se říct, že moje lesbické sklony úplně vymizely. Až do osudné chvíle, kdy jsem poznala přítelovu sestřenici. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe a můžu říct, že to byl ten nejsilnější cit, který jsem kdy zažila. Konečně jsem zažila ty pověstné motýli v břiše a strašně moc jsem jí chtěla být co nejvíc na blízku. Dlouhý rok jí trvalo než mě k sobě pořádně pustila a staly se z nás opravdové kamarádky. V té době se s ní také rozešel její přítel a já toho samozřejmě využila a byla tu pro ni. V té době jsem se přestěhovala do studentského bytu, kde jsme spolu s ostatními konali různé párty a večeře a já ji vždy pozvala, sledovaly jsme spolu filmy, chodily ven... V té době jsem o sobě začala opravdu hodně pochybovat a hlavně jsem zjistila, že k příteli vůbec nic necítím. Ale abych vylezla s pravdou ven jsem byla moc zbabělá. Moje spolubydlící to samozřejmě taky na mě viděla a vlastně byla úplně prvním člověk, kterému jsem se svěřila a který to vzal naprosto v pohodě (kamarádky jsou z nás dodnes). Druhým člověk, kterému jsem se svěřila, byl můj nejlepší kamarád, kterému jsem si po celou dobu skrývání, vylévala srdce. Tvrdil, že bych jí o svých citech měla říct, ale já nemohla. Kdo ví jestli by se něco změnilo, kdybych se vyjádřila už tehdy. S přítelem jsem tedy byla dál, ale začala jsem se o tuhle problematiku zajímat víc, až jsem se seznámila s holčinou, která o sobě tvrdila, že je lesba. No a samozřejmě jsme spolu skončily v posteli. Bohužel tento zážitek nestál vůbec za nic. Jak už jsem psala s přítelem jsem byla 6let a možná bych s ním byla doteď, kdyby on neměl pocit, že mu něco uniká a nerozešel se se mnou. Prokázal mi službu. Řekla jsem si, že svůj problém identity rozseknu a seznámila se s další slečnou. City k ní nebyly tak silné jako tehdy, ale zažívala jsem s ní úplně jiné pocity - zvlášť v intimní sféře. To co mi doteď s přítelem vadilo, mi s ní najednou přišlo samozřejmé a krásné. Nakonec jsem se rozhoupala, přiznala sama sobě že jsem lesba a nakonec jsem to řekla i té dívce, do které jsem celé tři roky zamilovaná. Prý jí to nepřekvapilo, že to z mých náznaků vycítila. O tom, že jsem do ní blázen ale zatím mlčím... kdo ví, třeba teď budu mít snažší práci :-D
Největší problém ale nastane teď, když to budu muset říct doma. Moje matka je totiž strašná frajerka, chlapi na ni letí jak slepici po flusu, každý týden chodí na večeře, do kin, posílají jí dárky a ona nechápe, jaktože to tak taky nemám. Stejně tak je frajerka co se oblékání a úpravy týče. Já jako člověk, který se nejlíp cítí v kalhotech, tričku a teniskách jí jsem trnem v oku. O tom, že by nejradši abych chodila zmalovaná jak Marfuša, se snad ani zmiňovat nemusím. No a hlavně mi teď stále dohazuje nějaké chlapy a mě už to opravdu vytáčí, nebo se mě stále vyptává s kým si píšu a s kým jdu na rande a já lžu až se mi od huby práší... Takže bych ráda věděla jak na coming out, aby se z toho nesložila. Je mi jasné, že to hned na poprvé nejspíš nepochopí, vždyť jsem žila takovou dobu s mužem, ale už mě ty lži unavují
Odpovědět
—————
Datum: 07.07.2012
Vložil: Qui
Titulek: Re: přiznání orientace
Tak tohle sorry, je to na mě moc dlouhý!!!! :D :ppp
Odpovědět
—————
Datum: 15.08.2012
Vložil: Anab
Titulek: Re: přiznání orientace
Tyjo docela dlouhý příběh. Řekla bych to mamce jen jestli si jseš jistá na 100% . Protože podle toho co sem píšeš tak by to asi nesla těžce, ale jestli jí to řekneš dej jí čas.. ty ses s tim taky musel adlouho vyrovnávat. Až si budete někdy povidat o mužích tak bych jí to nějak nenapadně řekla. A myslím, že každá matka by měla. Urrčitě tě má hodně ráda. A nějak to přežije :) Hodně štěstí :)
Odpovědět
—————
Datum: 13.05.2012
Vložil: xxx
Titulek: Nepřipraveno je okolí...
Připravená jsem, nepřipraveno je mé okolí.
Když se tohle téma rozebírá ve škole, vždy mám chuť stoupnout si před třídu a říct "Do prdele, copak si myslíte, že tito lidé jsou úplní idioti? Jsou úplně stejní jako vy... jen milují člověka stejného pohlaví." A vím, že to nikdy neudělám, raději jen potichu sedím a poslouchám názory typu "Radši budu po fotrovi ožrala, než-li gay." Dělá se mi zle. Jak tohle můžou říct? A pak to hážu za hlavu s tím, že jsou prostě jen nevyspělí, že jsou to ještě děti...a že nechápou, že třeba časem může mít stejný "problém" zrovna jejich dítě. ...a přitom vevnitř mě to trápí. Pro slzu pak nejdu daleko.
Vždyť jsem naprosto stejná jako oni....oblékám se stejně, chovám se naprosto normálně, v čem je problém?! Jsem si jistá tím, že kdyby to brali v pohodě, neměla bych problém to říct na rovinu. Konkrétně o mně se to dozvěděli náhodou, viděli mně s mou přítelkyní...a tak se to neslo, za zády smích a pomluvy...přitom jsem nikomu z nich nic zlého neudělala. Po čase zjišťuji, že moje dobrá kamarádka, to má nejspíš stejně, zamilovala se do naší spolužačky....vím to jen já a pár jejich přátelí, velmi si přeji, aby to utajila, alespoň před lidmi z naší třídy...nepřeji jí to peklo, kdy si "špitají" za zády, že jsem lesba a nemůžou tomu uvěřit, lidé umí slovy strašně ublížit. Konkrétně od nás to dokáže pochopit 5 lidí z 20ti...což je dost smutné, i když si myslím, že jim do toho nic není.
Odpovědět
—————
Datum: 14.05.2012
Vložil: avis
Titulek: Re: Nepřipraveno je okolí...
Tak to já mám asi inteligentní spolužáky. V celku s tím neměly problém. Nedávno jsem přišla na to, že když člověk chce, aby to ostatní brali jako obyčejnou věc, musí to taky jako obyčejnou věc podat. Žádný: "musim si s tebou o něčem promluvit", ani "hlavně to nikomu neřikej"... Prostě když přijde řeč na vztahy, říct to jakoby mimochodem. Pokud se to člověku podaří říct natolik mimochodem, aby to znělo jako něco, nad čím se běžně ani lidé nepozastavují, naprosto to znemožní druhému vyskočit a zařvat něco jako "tyvole čože!?" :-)
Odpovědět
—————
Datum: 15.05.2012
Vložil: nejdyn
Titulek: Re: Re: Nepřipraveno je okolí...
Tak bylo by to pěkné, kdyby to tak fungovalo..
Odpovědět
—————
Datum: 07.07.2012
Vložil: Qui
Titulek: Re: Re: Re: Nepřipraveno je okolí...
Já se zrovna jednou takhle před třídu postavila :D:D, a pak jsem musela změnit školu :ppp..
Ode mě se jednou odstěhoval i soused, když se přes zeď doslechl, že jsem lesba! :D
Odpovědět
—————
Datum: 11.09.2011
Vložil: Barys
Titulek: Věčné obavy
Myslím, že v tomto případě nejsem připravená spíš já než okolí. Mám problém říct to někomu do očí - většina lidí, co o mně ví, jak to se mnou je, se to dozvěděli přes mail. I přes počáteční velké odhodlání nikdy nepobírám síly k přímému rozhovoru - zbaběle se schovávám za vlastní strachy (,, Co si o mně bude myslet? Jak bude reagovat?"). A to bohužel i přesto, že s negativní reakcí či zavrhnutím jsem se nikdy nesetkala a v nejbližších mám obrovskou podporu.
Za poměrně krátkou dobu se mi podařilo si vypěstovat panickou hrůzu z otázek typu: ,,Co kluci?". Nejen, že se mi po jejich vyslovení všechno v těle sevře, ale na následek toho se mi taky často nedaří odpovídat rozumně a v souvislých větách, což situaci ještě zhoršuje.
Hodně často samu sebe zavaluji přemítáním, co bude. Jak mám říct tetě, že otázkou mířenou na opačné pohlaví je u mně úplně vedle? A prarodiče? Unesou to vůbec?
Absence představy jejich reakce mě vyčerpává a přivádí k ještě větším obavám. Jednou to přijít musí. Jednou to přijde. A co potom? Mám strach...
Odpovědět
—————
Datum: 13.09.2011
Vložil: nejdyn
Titulek: Re: Věčné obavy
..a potom se ledy prolomí : )
Neřekla bych, že se tvoje obavy nějak liší od obav a strachu nás ostatních. Dřív, stejně jako u tebe, se nejspíš každá zabývala stejnou řadou otázek, přirozeně. Myslet na to, jak nejlíp to sdělit, a pak zas mít strach z případných nega reakcí..a čím blíž mi ta osoba je, tím větší obavy se mi dostává o ni díky tomu kým jsem nepřijít.
Tak bych řekla, že víc tě nechá nečinnou jistota, než strach..proto buď ráda, že ho máš ;-)
"Co kluci Kamilko?" .."Ále, dneska už stejně žádní pořádní nejsou tetinko, hrudě si holí, samá náušnice to je, melíry ve vlasech, vyvoněný, vyfoukaný, tak to už si můžu rovnou najít ženskou, no ne?" : )
Odpovědět
—————
Datum: 15.09.2011
Vložil: Barys
Titulek: Re: Re: Věčné obavy
Tak ta nenucená, optimistická odpověď na obávanou otázku mě nejen pobavila, ale dala i velké naděje, což vlastně celá tvoje odpověď... Moc díky!!
Odpovědět
—————
